Rožmberský pohár aneb stojí nám 1. cena za to?

            VZ zkoušky u KCHLS jsou známy tradičně pěkným počasím, férovými rozhodčími, příjemnou atmosférou, ale obtížnými a nepřehlednými terény, poctivými délkami vleček, barev i dohledávek. Takže i vcelku jasná a nacvičená disciplína může obratem způsobit infarktový kolaps vůdce. Vůbec nejlepší jsou disciplíny, kdy sice můžete psa ovládat, pokud ho alespoň chvilkami zahlédnete.

            A přesto se rok co rok najdou tací, kteří dobrovolně, s klepajícími se koleny nastupují na start. A ještě si to zaplatí!

            Ani letos nebyla tradice porušena. Počasí nám přálo, zkušení rozhodčí férově posuzovali, na startu se sešlo 23 účastníků. Fanfárami a zpěvem začaly první MVZPR podle nových zkušebních řádů.

            Po rozlosování nás rozdělili na dvě poloviny a také disciplíny na pomyslnou polovinu. Tady musím konstatovat,  že rozdělení se opravdu nepovedlo. Bohužel byl jeden z obou dnů výrazně obtížnější (12 aportů), než ten druhý (1 aport).

            A já, se svojí mladičkou fenkou Lízou (právě dovršila 18. měsíc) v pohotovosti s Endiaronem (ten mi v Třeboni zrovna moc nezabral) jsem si vylosovala jako první ten lehký den (tj. vlečku, odložení, barvu a následování). Zato druhý den! Čekalo nás celé pole ( tj. 2ks pernaté ve vyšším podrostu…brrrrrr, vlečka pernaté – téměř v rákosu, slídění s dohledávkou 2 ks),v zápětí les (tj. čtverec 60x60m se 2ks srstnaté, vodění na řemeni) a ještě celá voda (tj. aport- marking kachny, handling 2 kachen, dohledávka kachny v rákosí na poctivých 50m…další hrůza a ještě marking pernaté na 40 kroků v poli). Zvládli to psi den předtím…, takže i my jsme ráno nastoupily. S čím jsem ale nepočítala, byl fakt, že se počet startujících po prvním dni zmenšil, takže nakonec jsme v naší skupině zůstali 2 ( já a Karel Jedlička) a proto také střídala jedna disciplína druhou v naprosto vražedném tempu. Vždyť jsme vlastně celé zkoušky druhého dne absolvovaly během 2 hodin!!! A moje mladá fenečka Líza nutně potřebovala odpočinout! Důsledky se vzápětí dostavily. Na vodě při druhé disciplíně mi téměř zkolabovala. A já, když jsem ji viděla, také! Vyčítala jsem si, že jsem milovaného psa vystavila takové zátěži, a že jsem vůbec s tak mladým zvířetem startovala. Prosila jsem o přestávku (vždyť den předtím měli všichni na disciplíny čas od 9 do 16h, a my jsme se blížili sotva k 11h). Dostaly jsme 15 minut. Lízinku jsem zavřela do auta, proti všem pravidlům výcviku dostala favorizovaný rohlík, pomazlily jsme se a nechala jsem ji v klidu. Je to bojovnice s velkým srdcem (nevěřila jsem, že bude vůbec chtít pokračovat), zbývající disciplíny došla ve 4, pouze poslušnost a ovladatelnost a poslední přinášení za 3!

            Jenže já jsem ani neměla z 1. ceny radost. Ne za takovou cenu! Nešťastný los, obrovské tempo (nikdo nemohl předpokládat pouze 2 zbývající účastníky ve skupině), zbytečně obtížný den, nízký věk. Co napsat závěrem? Nemá smysl spěchat, spíš si hýčkat mladého psa, protože určitě s přibývajícím věkem vyspěje a výkonnost by mohla stoupat. Kéž by!!!

A zhodnocení zkoušek? Poprvé jsem viděla na barvě hlasiče, naprosto perfektní výkon 6- leté fenky Karla Jedličky. Ta také po zásluze vyhrála celé zkoušky. Byli jsme spolu v torzu skupiny a opravdu pracovala bezchybně celé zkoušky. Počasí (prý jako každoročně) perfektní, ubytování obstojné, zábava skvělá, rozhodčí kompetentní, zajištění zkoušek (jak jinak, nakonec…) skvělé. KAŽDOPÁDNĚ STOJÍ ZA TO PŘIJET, VIDĚT A ZÚČASTNIT SE !!!!  

 Ing. Eva Černá a Lízinka ( Eve´s Elisabeth Tetřeví dvůr)