|
|
|||||
| Jsme malá chovatelská stanice, která kromě chovu černých a čokoládových labradorů upřednostňuje vzájemný vztah s nimi. Toto plemeno vstoupilo do našeho života v roce 1998, kdy jsme si pořídili černou fenku s hnědým i žlutým genem Anett Černý klenot. Hyperaktivní mladá černá fenečka vyškolila dokonale celou naši rodinu, co jsme neuklidili bylo použito k ukrácení dlouhé chvíle "opuštěného" štěněte, které odmítalo respektovat naši pracovní dobu. Naprostou nutností se staly návštěvy kynologického cvičiště, které Anettku sice uspokojily, ale z jejího pohledu byly krátké a tudíž nedostačující. | |||||
|
|||||
| Anettka se velice ráda a rychle učila,
ale zásadně se řídila podle hesla "zaměstnej mě, nebo si práci přidělím
sama" . V 11 měsících bravurně zvládala základní cviky na cvičišti,
problémy byl jen se šplháním na žebřík. V té době jsem začala shánět
informace o podmínkách chovnosti labradorů (jako začátečník ne zrovna
brzy, ale přece...). Podmínkou byly lovecké zkoušky! Objevila jsem v našem
sousedství myslivce, shodou okolností všestranného rozhodčího ohařů
Tondu Paseku ze Slivence (v současnosti již mého dlouholetého kamaráda) a
poprosila ho o radu, jak takové zkoušky vypadají a co je k tomu potřeba.
Vyzkoušel nás, konstatoval, že nic neumíme... co taky, když jsem fenu dusila na poslušnosti, aby neodbíhala dál než 10m a zvěř v životě neviděla! Půjčil nám domů kachnu a po dobu 6ti týdnů jsme s Anettkou k němu chodily na rady, vždy po hodině...tj. 6 hodin výcviku se zkušeným cvičitelem a zbytek týdne se mnou, coby začátečnickým snaživcem. Po 6 týdnech jsme se přihlásily na naše vůbec 1. zkoušky, na PZ, .... já nervozní (jako žena a začátečnice jsem nebyla zrovna favoritkou), vedle mě hyperaktivní natěšená čerstvě 13ti měsíční fenka a skeptický Tonda Paseka jako morální podpora. Anetta byla pracovitá vždycky, teď ještě ke své spokojenosti měla obecenstvo, horší to už bylo se mnou, protože v představě, že každý povel vůdce snižuje známku, nedávala jsem raději povely vůbec! Jako teď slyším: "Ženská, proboha, řekněte tomu psovi něco!" . Přes drobné zejména moje chyby jsme zkoušky vyhrály!!! To jsem si zase vyslechla: " Takový pes se myslivci nepodaří ..... !" A tím jsme odstartovaly naši výcvikovou kariéru. |
|||||
|
|||||
| Následovaly další zkoušky, takže Anettka se mnou v závěsu (naše společné chyby byly většinou moje) absolvovala do svých dvou let všechny zkoušky včetně VZ a byla 2. nejlepší pracovní fenka roku. Sem patří díky za odborné rady Janu Erhartovi a Romanu Hubkovi. Začaly jsme chodit na hony, na Konopiště do bažantnice i do sdružení. A proto můžu napsat, že mě Anettka seznámila s myslivostí a s báječnými lidmi! | |||||
| Všichni tvrdili, že mám "životního" psa (tedy fenku). Měla 2x štěňátka a já si nechala z druhého vrhu hnědou fenečku Barbaru Alfa Sirius. Nejen exterierově, ale i pracovně to byla minimálně o třídu lepší fena. Možná proto, že Anettka musela podstoupit spoustu experimentů ve výcviku, zatímco u Barči jsem už malinko věděla, co chci dělat a kam směřovat. Výcvikové úspěchy jsme musely přerušit kvůli zdravotnímu stavu Barunky, sice ji pracovně využívám stále (ona by to bez práce nepřežila), ale již bez zkouškvých stresů. | |||||
|
|||||
| V tu dobu jsem kynologii naprosto propadla a protože jsem neměla co cvičit, pomáhala jsem s výcvikem známým. Takže se u nás vystřídalo již několik psíků, kterým jsme dokázali předat to, co myslivci předali nám, totiž lásku k práci a myslivosti. To se projevilo i na úspěších dočasných svěřenců, takže jsme dosáhli i na tituly CACT a 2x res. CACT. Po 6 týdenním výcviku. Jenže něco za něco, když jsem psíky vracela, většinu jsem i obrečela... | |||||
|
|||||
|
|||||
|
|
|||||
|
Ing. Eva Černá
|
|||||
|
|
|||||
|
|
Vítejte na našich stránkách
chs Alfa Sirius
